Stévie sladká je používána především jako náhražka cukru. Proto je nazývána
také jako stévie cukrová, sladká tráva nebo medové lístky. Její chuť není stejná
jako u bílého cukru, ale má lékořicovou příchuť.
V přírodní medicíně je využívána ke zvyšení produkce insulinu. Snižuje projevy
pálení žáhy, zlepšuje trávení. Má antibakteriální a protivirový účinek. Žvýkání
lístků omezuje zápach z úst, pomáhá v prevenci kazivosti zubů i paradentózy.
Má uklidňující a hojivý účinek. Koncentrát je možné použít k potírání poštípaných
míst či hojících se ran, akné či ekzémů.
Stévie je bíle kvetoucí světlomilná tropická rostlina. Původní oblastí výskytu
jsou tropické a subtropické oblasti Jižní a Střední Ameriky. Aby její nať měla
vyšší obsah stevianu (sladící látky) potřebuje stévie slunné místo (ne pražící slunce).
Vhodné je pěstování v nádobách na bezvětrném stanovišti. Snáší letnění,
lépe roste ve skleníku či fóliovníku. Pod 10°C zastavuje růst a při 5°C rostlina
vadne. Zaštipování vrcholových výhonů podporuje větvení a obrůstání. Výhony lze
již sklízet jakmile dosáhnou 40-50 cm a krátíme je na cca 20 cm, další sklizeň
může následovat za 2-3 měsíce, v závislosti na přírůstcích. V případě pěstování
ve skleníků stevie rychleji obrůstá. Na podzim listy žloutnou a opadají. Po opadání listů rostlinu
sestřihneme na 10- 15 cm nad zemí a zimujeme ve vzdušné místnosti při teplotě
8-14°C při omezené zálivce. Substrát by neměl úplně vyschnout. Přezimují jen kořeny.
Rostlina při zimování vytváří v půdě mnoho nových výhonů, proto je vhodné ji
na jaře přesadit do větší nádoby. Má ráda hnojení, proto po vyrašení prvních výhonů
je vhodné přihnojovat.
